Finance, ekonomika

ZCHFP dlhodobo upozorňuje na zhoršovanie podnikateľského prostredia

Zväz chemického a farmaceutického priemyslu (ZCHFP) SR, spolu s ďalšími profesijnými zväzmi a organizáciami, dlhodobo a bohužiaľ neúspešne upozorňujú na neustále zhoršovanie podnikateľského prostredia. Potvrdila to aj najnovšia Správa o globálnej konkurencieschopnosti 2012 ‑ 2013, zverejnená Svetovým ekonomickým fórom (WEF), ktorá pridelila Slovenskej republike v hodnotení konkurencieschopnosti 71. priečku v rebríčku 144 krajín, čo je historicky najhoršie umiestnenie. Pritom nižšie sa z krajín EÚ nachádzajú už len Rumunsko a Grécko. Informoval o tom prezident ZCHFP SR Ing. Roman Karlubík, MBA.

 

,,Ak sa politické garnitúry nespamätajú a neprestanú zhoršovať podnikateľské prostredie, už teraz historicky najvyššie tempo rastu krachujúcich podnikov sa ešte zvýši a Slovensku hrozí odliv zahraničného kapitálu, ale aj presun domácich firiem do daňovo prijateľnejších krajín. Paradoxne pritom jednými z najväčších problémov pri podnikaní sú také, ktoré si nevyžadujú rozsiahle financie na ich nápravu, ale ich riešenie je v politickej a legislatívnej rovine. Ide o nízku vymožiteľnosť práva, neefektívnosť a nekvalitu vzdelávacieho systému, neefektívne verejné inštitúcie, korupciu, byrokraciu a neefektívny trh práce. Namiesto vyriešenia týchto problémov však podnikateľov čaká ďalšie zvyšovanie daňového a odvodového zaťaženia a nový zákonník práce, ktoré im ďalej zhoršia podmienky na podnikanie“, upozornil R. Karlubík.

 

Dodal, že práve súbeh prijímaných opatrení, spolu s terajšou nevyhovujúcou základňou na podnikanie, spôsobia zníženie konkurencieschopnosti slovenského priemyslu, zvýšenie cien, únik kapitálu do zahraničia, ohrozenie zamestnanosti a likvidáciu mnohých, predovšetkým malých  a stredných podnikov. Navyše chemický a farmaceutický priemysel to postihne dvojnásobne, pretože vládne opatrenia, zhoršujúce podnikateľské prostredie, prichádzajú v čase, kedy EU zaťažuje národné parlamenty sprísnenou náročnou legislatívou, na ktorú hlavne noví členovia EU nemajú zdroje.

 

,,Preto by vláda mala viac šetriť a namiešať správny mix zvýšenia priamych a nepriamych daní a nielen prenášať na firmy hlavné bremeno finančnej konsolidácie. Firmy nepotrebujú dotácie, ale ponechanie ich vlastných vytvorených prostriedkov. Štát by si mal uvedomiť, že je v jeho záujme nechať prežiť podnikateľský sektor, ktorý mu generuje príjmy. Zhoršením budú najviac postihnuté malé a stredné podniky, ktoré tvoria väčšinu zamestnanosti. Na šetrení by sa však mali podieľať všetci a najlepšie priamo. Firmy nebudú mať inú možnosť, než preniesť dopady opatrení aj na obyvateľstvo a najväčší dopad si odnesú spotrebitelia, ktorých väčšina je z nižšej a strednej triedy“, uzatvoril R. Karlubík.

 

ZCHFP SR reprezentuje 49 členských subjektov z chemického a  farmaceutického priemyslu, v ktorých pracuje viac ako 12 000 pracovníkov. V celom odvetví chémie podniká 182 firiem s viac ako 20 zamestnancami. V chemickom odvetví na Slovensku k 30. marcu 2012 v týchto firmách  pracovalo  36 928 ľudí. Výroba chemikálií a chemických výrobkov patrí, v rámci spracovateľského priemyslu, medzi strategické odvetvia v priemysle SR. Výrobný program tvorí široké spektrum produktov, od organických a anorganických chemikálií, cez priemyselné hnojivá, pneumatiky, výrobky z gumy, farby, laky, liečivá, až po sofistikované špeciálne výrobky a chemické vlákna. Zabezpečuje aj medziprodukty pre ďalšie spracovanie.

 

Galerie obrazů www.artlipa.cz – reference

Prof. PhDr. Miroslav Klivar:

Jindřich Lípa nazývá svá díla ´nekonečnými obrazy´ a jde mu o to netrpělivě ukázat nekonečné relace ve všech stadiích tvorby v časové dimenzi. Tento malíř přináší svůj fantastický zářící svět ve svých malbách, svět, který je schopný žít ve vztazích k obřadům nadpřirozena. Umělecká díla určená pro interiér v architektuře jsou vytvářena na základě volného rozjímání ve vztahu k dispozicím prostorových zákonů. Chápe uměleckou hodnotu barvy jako plastický objekt, který má světelnou kvalitu. Umělec průběžně ověřuje možnosti uměleckých prostředků, útočí na všechny tradiční principy v umění, inspiruje se z části světem vědomí, z části podvědomí, cítí existenciální prožitky pokřivené současnou civilizací. Specifičnost autorova vidění se soustřeďuje na simultaneitu obrazových motivů. Lípovy malby vyjadřují konflikt mezi řádem, geometrií a chaosem, mezi organickými, nekontrolovatelnými prvky. Kombinujíc různé techniky kresby a malby rozvíjí svůj konstruktivistický výraz. Pozorujeme dvě protichůdné tendence – konstraktivistickou a expresivní. Každý obraz Lípy vyjadruje charakteristický Lípův styl expresionistického uměleckého díla. Je to styl melodické performace, který má vyrovnaný abstraktní obsah. Soustřeďujíc se na tuto představivost, vyznačuje se rozličnými formami halucinace, imaginace jako takové a to v každém obsahu a nikoliv jen ve smyslu ´bohaté a živoucí´ hmoty, což přináší budující zkušenosti. Tato domělá představivost musí především zahrnovat příslušný fiktivní kontext, v němž je obsažena originální fikce. Moderní umění, podle Faucaulta, „musí vyjadřovat reálný vztah k tomu, co může být lepší než přírodní ornamentace, lepší než přírodní imitace… protože jde o přirozenost obnažené přírody, o demaskování, o prudké proudění, o prohloubení, o násilnou redukci až do základní existence.“ Rozvrácení jevového, charakteristické pro visuální modernost, je neuvěřitelně upřednostňováno od 19. století a také v malířství Jindřicha Lípy.“

Prof. PhDr. Miroslav Klivar

 

World Distributed University, Brusel

Člen The American Society for Aesthetics

prodejní galerie obrazů www.artlipa.cz – výtv. kritik

Reference o malíři Jindřichu Lípovi napsal:

Prof. Miroslav Klivar  (nar. 14. ledna 1932 – Košice)

Studium 1951 – 1955 Filozofická Fakulta UK Praha.

 

Československý vlivný kritik výtvarného umění, malíř, grafik, sklářský výtvarník, spisovatel, tvůrce experimentálních filmů (- scénárista, režisér), fotograf, člen několika uměleckých společností.

Nejznámější je jako malíř.

Jeho práce jsou vystavené v desítkách veřejných sbírkách po celém světě, například Furnace Foundation v USA, Museo de Arte Moderno v Sao Paulu, Dresden Gallery v Německu; Albertina ve Vídni, Národní galerie v Praze, Sony Hall v Tokiu a v dalších.

Jeho umělecká tvorba je velice rozsáhlá. Od roku 1949 píše poezii a je člen mezinárodního svazu spisovatelů a publicistů. Za svou tvorbu získal řadu cen a uznání (například Cenou pro užité a průmyslové výtvarnictví v roce 1969, Cenou Česko-bavorského uměleckého spolku, Velkou cenou na I. evropském festivalu videoumění, Cenou Františka Kupky, Cenou Salvadora Dalího, Cenou Karla Hynka Máchy).